Významné stavby

Městská architektura

Architektura města Lázní Bohdanče je významně poznamenána myšlenkami arch. Josefa Gočára, významného architekta první poloviny 20. století.

RadniceBudova radnice vznikla v roce 1530 přestavbou tří domů na náměstí. Renesanční podobu získala dostavěním podloubí a věžičky se zvonkem. Po roce 1772 byla renesanční podoba potlačena barokními prvky, přibyl jeden oblouk podloubí a průčelí zakončené atikou. U sloupů podloubí byly kdysi umístěny nástroje pro mučení - trdlice, kláda a pranýř. Na radničním dvoře stávalo vězení nazývané šupna. Od dob Josefa II. je po levé straně při vstupu do radnice zapuštěn vídeňský loket, který měl kupujícím na trhu zajistit správnou míru. V sále prvního patra se soustřeďoval společenský život městečka, bylo tu divadelní jeviště, pořádaly se tu taneční zábavy. K zásadní rekonstrukci došlo v letech 1969 až 1973, bohdanečská radnice tak měla na několik desetiletí měděnou (zelenou) střechu.
Ke vzhledu z počátku 20. století se vrátila až v roce 2013, kdy byla položena střecha z červených pálených tašek, v roce 2014 dostala budova novou fasádu. Zrekonstruovaná radniční restaurace se otevřela s letní sezónou 2016. V Bohdanči tak vzniklo důstojné prostředí pro pořádání svateb či rodinných oslav, nebo pro posezení s přáteli u dobrého jídla a pití. V témže roce došlo k obnově předsálí v prvním patře. Foyer bylo vybaveno novým osvětlením, tepelnými tělesy, nábytkem a velkým zrcadlem pro svatebčany. Své místo v něm našly i vyšívané symboly města, historický znak a nová městská vlajka, jež byla v témže roce městu udělena.
1. 12. 2016 byla v prvním patře pro veřejnost otevřena historická expozice. Ve 4 stolových vitrínách mohou návštěvníci vidět exponáty z Východočeského muzea v Pardubicích a Státního okresního archivu Pardubice, které byly nalezeny během rekonstrukce radniční restaurace, nebo jsou s Bohdančem nějak spojeny. Výstavu doplňují grafické panely s významnými momenty dějin města, jejichž autorem je grafik David Škodný.

Pavilon GočárLázeňský pavilon, jenž nese jméno svého autora, známého architekta Josefa Gočára, byl slavnostně otevřen 1. května 1913. V roce 1926 byl podle návrhu arch. Antonína Hilseho nastaven o mansardové patro. Na svou dobu vysoce komfortní a praktická stavba slouží svému účelu do dnešních dnů. Patří mezi skvosty kubistické architektury, která je často navštěvována studenty architektury z evropských univerzit. Pavilon Gočár je státem chráněnou památkou.

Kostel sv. Maří MagdalényBarokní jednoloďový kostel vybudoval v první třetině 18. století heřmanoměstecký stavitel František Jedlička podle návrhu pražského architekta Tomáše Haffeneckera. Během velkého požáru města v roce 1772 byla kostelní věž pobořena. Vnitřní výzdoba je barokní, autorem velkého malovaného oltáře je Josef Kramolín. Součástí výzdoby je také vzácný soubor soch od řezbáře Ignáce Rohrbacha z období, kdy byl kostel stavěn. V roce 1924 byl kostel restaurován a vyzdoben malbami akademického malíře Antonína Häuslera z Prahy. V kostele byly do roku 1907 varhany, jsou jednou třetinou varhan ze zrušeného kostela v Sedlci u Kutné Hory (druhá třetina je v Přelouči a o poslední se neví). Současné varhany byly zakoupeny za darované peníze roku 1907 a v roce 1994 byly restaurovány. Věž kostela měla kdysi kromě hodin i malovaný orloj, dílo Abrahama Chrudimského z roku 1646. Uvnitř věže bije 5 zvonů. Podle pověsti při slévání velkého zvonu v roce 1603 se protlačilo několik jeptišek, aby naházely do formy dukáty proto, aby zvon též zlatem zněl ke cti a slávě Boží. Zajímavostí je, že ve střeše věže je vidět komín od pece ve věžní světnici, kde ještě začátkem 20. století bydlel kostelník Vondráček, jehož všech jedenáct dětí, dcera a deset synů, se narodilo právě zde. Na obraze sv. Floriána umístěného na oltáři je znázorněn požár náměstí v roce 1772 a zachycuje původní podobu radnice, která rovněž vyhořela.

Penzion ŠkroupPenzion Škroup na Masarykově náměstí nechal v letech 1915 - 1916 vystavět podle návrhu Josefa Gočára zakladatel lázní Jan Veselý, a to pro zajištění většího komfortu ubytovaných lázeňských hostů. Za války zde sídlilo velitelství německé armády, dnes slouží objekt jako penzion.



 
Gočárův vodojemGočárův vodojem
, který je součástí bývalého vojenského areálu Na Lužci, vystavěla v roce 1910 pražská firma Hrůza a Rosenberg podle návrhu arch. Josefa Gočára. Inspirací pro tvar vodní nádrže se pro autora stala místní barokní památka, kruhová kaple sv. Jiří na místním hřbitově. Vodojem sloužil svému účelu do roku 1980, nyní je mimo provoz.

 
 
 
 
 
 Bývalá kasárna Na LužciV těsném sousedství vodojemu vyrostl podle projektu arch. Josefa Gočára kasárenský komplex sestávající z posádkových budov, koňských stájí pro zdravé i nemocné koně, krytých a otevřených jízdáren, kovárny, střelnice a cvičišť. Kasárna byla postavena z bílých cihel bohdanečským stavitelem Janem Brodcem. Po roce 1948 byl areál vícekrát razantně přestavěn, dnes slouží obytným a komerčním účelům.

Gočárova vila v DukelskéRodinný dům v Dukelské ulici čp. 280 je menší stavbou, kterou vyprojektoval v roce 1930 arch. Josef Gočár pro svou ovdovělou sestru Annu Gastgebovou. Stavbu domu zrealizoval bohdanečský stavitel Oldřich Kvapil a k bydlení slouží dodnes.

Tillerovo sedátkoDrobnou stavbu Tillerova sedátka nechal ve dvacátých letech 20. století vybudovat velitel místních jezdeckých kasáren plukovník Karel Tiller. Výhled na louku a hráz dnes již bývalého rybníka Rozkoš si právě v těchto místech oblíbila jeho maminka paní Anna Tillerová. Sedátko bylo obnoveno v roce 2001. Rekonstrukce byla částečně financována z veřejné sbírky a částečně z rozpočtu města.

Kuttnerova kapličkaPůvodní kaplička z počátku 18. století situovaná o několik metrů výš byla příkladem barokní architektury lidového umělce. V roce 1794 ji však rozstříleli vojáci. Novou kapličku nechal počátkem 19. století na svůj náklad vystavět tehdejší purkmistr Jan František Kuttner. V kapličce je umístěna sádrová replika původní sošky Panny Marie, která byla ukradena.


 
 
 
 
 
 Památník obětem světových válekPískovcový památník bohdanečským obětem 1. a 2. světové války byl osazen v lokalitě u hřbitova v říjnu 2003, jeho autorem je akademický sochař Jaroslav Černý.

               


 
 
 
 
 
Kaple sv. Jiří a areál hřbitovaKaple kruhového půdorysu se zvonovou střechou pokrytou měděným plechem je součástí areálu starého hřbitova. Vystavěna byla v roce 1783. Původně byli kolem ní pochováváni panští úředníci a lesníci, hřbitovní kaplí pro obec Bohdaneč, Černou, Dědek a Novinsko se stala až později. Nynější vzhled kaple je z roku 1932. Bohdanečské hřbitovy se skládají ze tří částí: starého, nového hřbitova a urnového háje. Starý hřbitov vznikl na přelomu 17. a 18. století kolem kaple sv. Jiří. Je obehnán kamennou zdí, jež prochází postupnou opravou. Bránu hřbitova tvoří patrová hranolovitá zvonice. Na hřbitově je řada kamenných náhrobků, většinou pseudogotických, bohatých tvarů, dále je zde řada železných křížů. V hrobkách u podélné hřbitovní zdi jsou pochováni významní bohdanečtí občané. Tzv. „bohdanečský slavín“ tvoří hroby vynikajících osobností - básníka J. J. Langera, spisovatelů K. Šípka a J. E. Kosiny, komponisty a dirigenta J. Vogela, zakladatele lázní a dlouholetého starosty bratrů Veselých, nebo rodičů architekta J. Gočára. Za prohlédnutí stojí také zrestaurovaný náhrobek M. M. Kučerové, manželky magisterského rady Fr. Kučery. V důsledku rozdílné víry občanů byl vybudován v roce 1930 nový hřbitov. Bezprostředně na něj navazuje urnový háj, který byl zřízen v roce 1960. Hřbitovní kaple sv. Jiří s areálem je nemovitou kulturní památkou.

Další zajímavé stavby

Kuttnerovský důmDům čp. 6 zvaný Kuttnerovský po svém majiteli Janu Františku Kuttnerovi, jenž byl v letech 1798 až 1846 ve městě purkmistrem, je původně barokní stavbou postavenou po roce 1772. Později byl upraven v klasicistním a secesním slohu. Poslední celková rekonstrukce proběhla v roce 1989. Budova je součástí lázeňského pavilonu Veselý a je zároveň hlavním vstupem do lázní.

První lázeňská budovaDům čp. 7 na rohu náměstí a Langrovy ulice se stal první lázeňskou budovou, kterou Jan Veselý koupil v roce 1893. Pamětní deska umístěná na venkovní zdi směrem do náměstí byla odhalena roku 1921. Dnes je v přízemí lázeňské bistro, v dalších podlažích jsou kanceláře Léčebných lázní Bohdaneč a.s.

Dům čp. 36Dům čp. 36 v Langrově ulici patřil kdysi pernštýnským úředníkům. Z původní stavby se zachovala pouze pernštýnská cihla umístěná nad vchodem nynějšího domu.



 
 

Tillerova vilaTillerovu vilu v Langrově ulici čp. 38 nechal v letech 1921 – 1922 vystavět pro svou rodinu plk. Karel Tiller, velitel místních jezdeckých kasáren. Stavbu realizovala stavební firma Vincenc Zaifert z Bohdanče. Rodina Tillerových byly pro prvorepublikový život ve městě velkým přínosem, manželé pořádali různá společenská setkání, paní Tillerová dávala hodiny jazyků. Ve své vile pak ubytovávali známé pražské osobnosti, které přijely do Bohdanče na lázeňskou léčbu. Nyní je v budově soukromý penzion s relaxačním centrem.

 Dům čp. 41Na přelomu 18. a 19. století byl postaven dům čp. 41 na náměstí. I po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1993 byly zachovány původní charakteristické prvky této stavby. Dnes je v přízemí pošta, ve 2. a 3. nadzemním podlaží jsou umístěny kanceláře městského úřadu.  

Dům čp. 46Dům čp. 46 na náměstí patří rodu Tonarů. Jedná se o barokní stavbu z poloviny 18. století s empírově upraveným štítem. Za první republiky byl v přízemí obchod s potravinami Fr. Košťála. Stavba je zapsána na seznamu nemovitých kulturních památek.


 
 
 
 

 
 
Dům čp. 112, cukrárna

Dům čp. 112 na náměstí je nejstarší stavbou ve městě, postaven byl v roce 1520. Kolem oken v prvním poschodí se do dnešních dnů dochovalo typické pernštýnské terakotové ostění. Budova je zapsána na seznamu nemovitých kulturních památek a slouží k bydlení potomků původních vlastníků, ti provozují v přízemí cukrárnu.

 
 SokolovnaObjekt sokolovny čp. 262 byl postaven v letech 1929-1930, základní kámen byl položen 7. 8. 1927. Budovu projektoval žák profesora Josefa Gočára, brněnský architekt Oldřich Šmída.